Obecní úřad KOMORNÍ LHOTKA
Komorní Lhotka čp. 27
739 53 Hnojník
tel: 558 696 826
email: urad@komorni-lhotka.cz


Historie obce Komorní Lhotka

10.04.2008 20:24


Autor: Tomáš Svoboda

Obec měla ve své historii různá jména, která se ale vždy vázala k okolnostem jejího vzniku. Původní osadníci byli totiž po určitou dobu - lhůtu - zbaveni povinnosti odvádět poplatky.

V 15. století, v době založení, nesla název Bučkova Lhota, v roce 1506 pak Lhota, v 16. století Valašská Lhota a Střižná Lhota. V roce1621 a 1646 je uváděna jako Ves Elgotka, v roce 1808 jako Litka, v roce 1885 znovu Lhotka a pak od roku 1894 se objevuje její současný název Komorní Lhotka.Ve 20. století po rozdělení Těšínska pak Ligotka Kameralna, německy Cameral Elgot. Občas se ve starých gruntovních knihách objevují názvy Střední či Prostřední Lhota, Ligotka Gnojnicka, Lhotka nad Hnojníkem a Líhotka.

Spolu s názvy se měnila i pečeť obce. Nejstarší obecní pečeť z roku 1702 je oválná se znakem rádla a nápisem ELGOTH (ANNO) 1702. Tato pečeť se udržela asi 150 let. Po ní nesla pečeť vyobrazení vesničana s fajfkou a dvěma psy stojícího vedle stromu. Vystihovala charakter zemědělství v obci, které spočívalo především na pastevectví. Razítka obce se v roce 1902 změnila na razítka s nápisy bez znaků. Pravděpodobné je dvojí založení obce. První proběhlo v letech 1455, pak ale zmínky o obci nejsou a objevují se až znovu po 120 letech s nástupem Valachů do oblasti Beskyd.

Základem života v obci bylo zemědělství. To spočívalo v pěstování lnu a navazujícím tkalcovství a především v pasteveckém chovu ovcí. Těžké přírodní podmínky a feudální útlak vedly k odpírání poddanských povinností, k útěkům z hospodářství (gruntu) či zbojnictví (Ondráš a Juráš). Zatížení této oblasti bylo zvláště v době tzv. války o španělské dědictví. Částečné uklidnění přinesl až robotní patent z 6.7. 1771, vydaný Marií Terezií. Těšínská komora se však stále více snažila omezit relativní volnost horalů. To vedlo k odporu a selským rebeliím. V roce 1800 byla dokonce do Komorní Lhotky převelena posádka 30 mužů. 18. a 19. století bylo ve znamení snahy vrchnosti zvýšit výnosy z této oblasti. To však vzhledem k chudobě místního kraje vedlo k odporu poddaných. Postupně docházelo k zániku původního způsobu obživy. Zavedení železnice zrušilo provozované formanství. Docházelo k tomu, že lidé hledali práci mimo obec a nacházeli ji v okolních městech. Byl to především těžký průmysl - doly, hutě.

V době 1938-39 byla obec obsazena Polskem, později Německem. Sousedními obcemi pak probíhala demarkační linie, vymezujíci protektorát. Část obyvatel byla odvedena do německé armády, část na nucené práce. Za pomoc a skrývání partyzánů bylo 17 obyvatel obce popraveno. Obec byla osvobozena 5. května 1945 sovětskou armádou.

Lázeňství

Již za bývalé c. a k. rakousko-uherské monarchie byla obec oblíbená jako letovisko, kde dojížděli hosté z Těšínska, Opavy, Krakowa, Brna, Vídně a Prahy. Tito hosté založili zvelebovací spolek, který měl okolo 50 členů. Za členské příspěvky 1-4 rakouské koruny ročně byly upravovány chodníky, lavičky v místech vyhlídek, upravovaly se lesní studánky, petrolejové osvětlení komunikací apod.
Bylinné lázničky
V roce 1860 založil sedlák Jiří Valica pod Godulou primitivní lázně s 3 dřevěnými vanami. Ty byly v roce 1921 lesní správou přebudovány na větší stavbu, ve které byly vybudovány 4 kabinky a kotel na vaření bylin pro bylinné koupele. V současné době jsou opět v provozu.

Vodoléčebný ústav
V roce 1880 byl založen fojtem Adamem Walachem v místech dnešního hotelu Premier vodoléčebný ústav. Po požáru v roce 1903 byl znovu obnoven a roku 1904 znovuotevřen. Pak jej v roce 1909 převzala rodina Stillerova. Ta jej až do počátku II. sv. války udržovala spíš jako turistický hotel. Během války se jej Němci pokusili přebudovat na vodoléčebný ústav, ale v r. 1945 jej nedokončený opustili. Po válce byl hotel odprodán Jaklovym závodum a pak se stal zotavovnou ROH Vítkovických železáren.

Finská sauna a Koliba
V obci je v provozu také klasická finská sauna, vytápěná dřevem. Bazén je umístěn mimo budovu a napájen přímo potokem Stonávkou. V 90. letech byla přistavěna Koliba s koupelemi a masážemi.

Památky

Evangelický kostel
- 1782

Katolický kostel
- postaven pro letní hosty v r. 1885

Toleranční pomník
- postaven na místě, kde se tajně scházeli evangelíci v době náboženského útisku. 

Empírové náhrobky
Náhrobek rytíře Jana Bohumila Tschammera z Jiskřičína ( dnes Polsko ) a jeho manželky Kristýny Beatrice. Vybudován v r. 1852.
Na druhém snímku:Detail náhrobku - erb rodu Tschammerů.

 

Další památky

Dřevěné stavby roztroušené v obci a stráních.

Střelnice pod Ropičkou - v roce 1893 zřídila c.a k. rakouská armáda pro vojenský výcvik střelnici v údolí říčky Ráztoky. Byla používaná až do roku 1936 čs. armádou. Pozůstatky tvoří zalesněné zákopy a cesta k nim.

Památník 1. a 2. sv. války

Pomník 10. výročí založení republiky - vybudován pod vrcholem Goduly v r. 1928

Návštěvy v minulosti

15.7.1766 - následník trůnu Josef II.
Pert Bezruč - V Slezských písních báseň "Ligotka Kameralna"
Josef Holeček - 1925 autor mnohosvazkové kroniky "Naši"
Joža Vochala - vlastivědný pracovník, po 1. sv. válce se pokoušel obnovit provoz v bývalých vodoléčebných lázních.
Petr Pithard – premiér České republiky
Jaromír Nohavica - písničkář